Velké pašije

Velikonoce slaví židé i křesťané, i lidé bez vyznání. Na formování tohoto svátku se značnou měrou podílejí i dávné tradice z pohanských dob. I člověk, který nikdy nevstoupil ani do chrámu, ani do synagogy, ani do posvátného háje Perunova, cítí, že se v tyto jarní dny děje něco podobného zázraku. Motiv smrti a vzkříšení, zrození nového života, který spojuje různorodá hlediska Velikonoc, vidíme všude kolem sebe - při procházce v parku i v květináči za oknem.
Není divu, že toto významově barevné téma oslovilo širokou škálu tvůrců, od nejmenších žáčků až po dospělé výtvarníky. Proto i stupnice výtvarných postupů je velmi různorodá. To dobře dokumentuje třeba soubor prací Michaely Brajkové.  Vytvořila k Ježíšovu příběhu řadu skic scénických návrhů, z nich pak vzešly rozměrnější kresby, které už nesvazuje prostor divadelní scény, a celý cyklus je završen souborem fotografií, na kterých se pohybují herci v rafinovaně komponovaném, reálně-nereálném prostoru. Svěží nápady, moderní postupy, dobře zvládnutá technika.
I člověk, který nikdy nevstoupil ani do chrámu, ani do synagogy, ani do posvátného háje Perunova, by měl vstoupit do Trmalovy vily a shlédnout tuto pozoruhodnou výstavu.

Josef Dudek
vedoucí výtvarného oboru