Výstava Evy Haškové

Výstava Evy Haškové
4. - 31. října 2004

Fyzická existence živého člověka je naprosto závislá na jednom malém orgánu
skrytém v hrudním koši. Těžko si však umím představit, že něco tak malého,
masitého, na pohled možná i odpuzujícího pohání něco tak geniálního,
obrovského a složitého jako je člověčí existence.
Proto jsem se svůj pocit, že „v tom musí být ještě něco víc“ rozhodla
ztvárnit výtvarně. Snažila jsem se zachytit proudící energie, cosi jako
auru, a skrze vizuální zobrazení energií okolo a v člověku dojít k jejich
pochopení.

Dvacetiletá autorka, absolventka výtvarné školy Václava Hollara a
Základní umělecké školy Olešská, představuje svůj první velký krok na
samostatné umělecké dráze. "Hlavním médiem pro vyjádření tvůrčích záměrů se
pro Evu Haškovou stala fotografie, ať už stojí za objektivem  nebo před
ním", píše Michaela Čížková v katalogu. Otázka osobní a umělecké identity,
obsažená v názvu této výstavy, doléhá na autorku s velikou intenzitou a
naléhavostí. Právě tak intenzivní a naléhavé jsou její výpovědi. Vytváří
situace, kterými pak sama prochází jako iniciačním rituálem a zaznamenává
prožitky proměn, zpochybňování a znovunalézání, prožitky spletité cesty
sebepoznávání a skrze ně poznávání druhých a Poznání vůbec. "Fyzická
existence živého člověka je naprosto závislá na  jednom malém orgánu skrytém
v hrudním koši", říká v cyklu pojmenovaném "2/4" a zároveň konstatuje, že to
sotva může stačit. "V tom musí být ještě něco víc. Snažila jsem se zachytit
proudící energie, cosi jako auru." Zobrazením těchto složek lidské osobnosti
směřuje k hlubšímu pochopení vlastních duchovních rozměrů a hodnot.
 Další cyklus, "3/4", se zabývá proměnami identity v konfrontaci s
barvou, kterou nanáší na vlastní tělo a posléze přenáší dál na volnou plochu
papíru. Vzdává se vlastní identity a přejímá identitu barvy, prožívá její
působení na bílou plochu, na ostatní barvy i na sebe sama. "Překročit
vlastní osobnost, tuto kušenost si zachovat  a čerpat z ní v životě. Naučit
se empatii." Takto upřesňuje autorka svůj záměr.Bezprostřední zážitek,
doslova "na vlastní kůži", tvůrčí originalita a poctivost nám dávají
jistotu, že se Evě Haškové tento záměr zdařil.

Josef Dudek
vedoucí výtvarného oboru